Jelikož jsem před nedávnem přecházel od jednoho operátora ke druhému (viz. Přechod od O2 k Vodafone ), zaujal mě článek, který referuje o změně podmínek tarifu Přátelé síť nesíť společnosti T-Mobile. Zpráva to není nikterak čerstvá. MobilMania o tom informovala na svých internetových stránkách již před časem. Ponechme tedy stranou, zda konkrétně T-Mobile vykonal všechny potřebné kroky, které se zavázal vykonat ve smlouvě se zákazníkem a ve Všeobecných podmínkách a zda byl zákazník o změně tarifu zpraven s dostatečným předstihem, aby mu nevznikla případná škoda.
Jen ze zvědavosti jsem si přečetl Všeobecné podmínky všech tří mobilních operátorů. Zvláště jsem se zaměřil na pasáž o změně smluvních podmínek. Formulace je natolik obecná, že v podstatě dovoluje operátorovi změnu kdykoli se mu zlíbí. Jinými slovy až se mu přestane příslušný tarif vyplácet a hrozilo by, že ze zákazníka bude mít menší profit. Když už dojde ke změně smluvních podmínek, jež znamenají pro zákazníka zhoršení podmínek, lze smlouvu vypovědět. Ovšem není-li překročena lhůta obvykle 15-20 dnů ode dne účinnosti změn.
Chápu rozhořčení lidí, kteří využívají nějaký tarif, jenž už navíc nelze aktivovat, protože se jim vyplatí a najednou se jim změní podmínky. Na druhou stranu mobilní operátoři nejsou žádné veřejně prospěšné firmy, které by něco dávaly zadarmo. Mimochodem ani tarif Grand Plus společnosti T-Mobile není neomezený. Malým písmem se dočtete, že v rámci paušálu, jenž činí bez mála 4000Kč, můžete provolat "pouze" 10000 minut měsíčně, což je zhruba 5,5 hodiny za den. Díky malé nebo téměř žádné konkurenci a Českého telekomunikačního úřadu, který jde na ruku mobilním operátorům, tak máme vysoké ceny za volání a posílání SMS zpráv. Pokud by se hovorné z mobilních telefonů ještě více zdražilo, došlo by k paradoxní situaci, částečně i díky snížení propojovacích poplatků v celé EU, kdy by bylo levnější využívat služeb zahraničního operátora a v rámci ČR tak volat pomocí roamingu. Jak ceny hovorů stoupají, dochází zřejmě ke zkracování uskutečněných hovorů. Jak jinak si vysvětlit, že do ceníků operátorů začíná pomalu pronikat nehorázná tarifikace 60+60. Pokud mě paměť neklame, O2 ji zavedlo snad pro všechny tarify. T-Mobile ji taktéž v některých případech uplatňuje.
Dnes platí že kdo nemá mobil, skoro jako by ani nebyl. Telefonní společnosti jsou si toho vědomi a umí toho využít ve svůj prospěch.
26. července 2010
21. července 2010
Párou na Pernštejn
Uteklo již mnoho let od mé poslední cesty vlakem s parní lokomotivou. Tehdy jsem byl ještě školou povinným dítkem a celá cesta pro mě byla neobyčejným zážitkem, jenž se mi vryl hluboko do paměti.
Rád vzpomínám na jednu úsměvnou příhodu. Seděli jsme v historickém vagónu třetí třídy v kupé, u něhož šli zavřít a zamknout posuvné dveře. Zastavili jsme v jedné stanici na delší dobu. Rodiče se šli projít po vagónu a my s bratrem jsme zvědavě zkoumali zámek posuvných dveří. Nevím, kdo z nás dvou dostal nápad, zda lze otevřené dveře zajistit, zamknout a zavřít. Chvíli jsme se dohadovali a nakonec i vyzkoušeli. Otočili jsme zámkem, dveře se lehce zavřely a zámek zaklapl. Skutečně již nešly z venku otevřít. Naneštěstí jsme náš experiment prováděli, když jsme oba stáli v uličce. Kupé bylo perfektně uzamčeno včetně všech našich věcí. Po návratu rodičů bylo třeba sehnat průvodčího, který byl vybaven patřičným náčiním pro otevírání uzamknutých kupé.
Tento rok jsme se vydali na projížďku historickým vlakem s přítelkyní. Nejprve jsme si v předprodeji zajistili jízdenky s dobovým tiskem leč na moderním papíře. Ráno s dostatečným časovým předstihem jsme se vydali na nádraží, kde si již spokojeně odfukovala lokomotiva řady 475.1, jejíž přídomek "Šlechtična" slibovala jízdu vskutku královskou. Našli jsme si volné kupé a čekali na odjezd.
Všude kudy jsme projížděli, vzbuzovala lokomotiva pozdvižení. Ono není divu, neboť parních strojů již na železnici není mnoho vidět a nádherné slunečné počasí slibovalo spoustu krásných snímků. Cestování parním vlakem však provází také mnohá úskalí. Třeba do kopce je lepší zavřít okna a hlavně se moc nevyklánět, protože je-li lokomotiva v záběru, vyfukuje černý kouř obohacený o popílek, který je snad magicky přitahován okem pasažéra. Namísto toho, abych se kochal krásným výhledem na přírodu a v obloucích na lokomotivu, lovil jsem permanentně kousky černých částeček z oka. Taktéž se nedoporučuje koukat z blízkosti na rozjezd lokomotivy z nádraží, byť je to divácky atraktivní podívaná. Při rozjezdu je člověk zkrápěn vodní tříští a všudypřítomným popílkem. Cesta byla úžasná, průvodčí byli vystrojeni v dobových kostýmech a cestujícím byly cvakány téměř dobové lístky.
Slavnosti Pernštejna každoročně přilákají davy turistů. Prohlídky byly ve zrychleném režimu, což znamenalo každých 15min jedna skupina. Pravdou je, že co jsem tam byl minulý rok, ale ne v dobu slavností, tak jsme při prohlídce měli více času prohlédnout si místnosti a i průvodkyně byla více sdílná, co se týká historie hradu. Navíc skupina návštěvníků byla menší. Zase tam nebyl doprovodný pořad na nádvoří. Takže každé má své pro a proti. Hrady přitahují nejen návštěvníky z širokého okolí, ale i filmaře a Pernštejn není výjimkou. Za všechny filmy, co se na hradě natáčely, můžeme jmenovat např. Sedmero krkavců nebo Báthory.
Rád vzpomínám na jednu úsměvnou příhodu. Seděli jsme v historickém vagónu třetí třídy v kupé, u něhož šli zavřít a zamknout posuvné dveře. Zastavili jsme v jedné stanici na delší dobu. Rodiče se šli projít po vagónu a my s bratrem jsme zvědavě zkoumali zámek posuvných dveří. Nevím, kdo z nás dvou dostal nápad, zda lze otevřené dveře zajistit, zamknout a zavřít. Chvíli jsme se dohadovali a nakonec i vyzkoušeli. Otočili jsme zámkem, dveře se lehce zavřely a zámek zaklapl. Skutečně již nešly z venku otevřít. Naneštěstí jsme náš experiment prováděli, když jsme oba stáli v uličce. Kupé bylo perfektně uzamčeno včetně všech našich věcí. Po návratu rodičů bylo třeba sehnat průvodčího, který byl vybaven patřičným náčiním pro otevírání uzamknutých kupé.
Tento rok jsme se vydali na projížďku historickým vlakem s přítelkyní. Nejprve jsme si v předprodeji zajistili jízdenky s dobovým tiskem leč na moderním papíře. Ráno s dostatečným časovým předstihem jsme se vydali na nádraží, kde si již spokojeně odfukovala lokomotiva řady 475.1, jejíž přídomek "Šlechtična" slibovala jízdu vskutku královskou. Našli jsme si volné kupé a čekali na odjezd.
 |
| Zdroj Párou na Pernštejn |
Všude kudy jsme projížděli, vzbuzovala lokomotiva pozdvižení. Ono není divu, neboť parních strojů již na železnici není mnoho vidět a nádherné slunečné počasí slibovalo spoustu krásných snímků. Cestování parním vlakem však provází také mnohá úskalí. Třeba do kopce je lepší zavřít okna a hlavně se moc nevyklánět, protože je-li lokomotiva v záběru, vyfukuje černý kouř obohacený o popílek, který je snad magicky přitahován okem pasažéra. Namísto toho, abych se kochal krásným výhledem na přírodu a v obloucích na lokomotivu, lovil jsem permanentně kousky černých částeček z oka. Taktéž se nedoporučuje koukat z blízkosti na rozjezd lokomotivy z nádraží, byť je to divácky atraktivní podívaná. Při rozjezdu je člověk zkrápěn vodní tříští a všudypřítomným popílkem. Cesta byla úžasná, průvodčí byli vystrojeni v dobových kostýmech a cestujícím byly cvakány téměř dobové lístky.
 |
| Zdroj Párou na Pernštejn |
Slavnosti Pernštejna každoročně přilákají davy turistů. Prohlídky byly ve zrychleném režimu, což znamenalo každých 15min jedna skupina. Pravdou je, že co jsem tam byl minulý rok, ale ne v dobu slavností, tak jsme při prohlídce měli více času prohlédnout si místnosti a i průvodkyně byla více sdílná, co se týká historie hradu. Navíc skupina návštěvníků byla menší. Zase tam nebyl doprovodný pořad na nádvoří. Takže každé má své pro a proti. Hrady přitahují nejen návštěvníky z širokého okolí, ale i filmaře a Pernštejn není výjimkou. Za všechny filmy, co se na hradě natáčely, můžeme jmenovat např. Sedmero krkavců nebo Báthory.
18. dubna 2010
Oslavanská 50 Memoriál Tondy Šaláta
S nastupujícím jarem se konečně přiblížila doba, kdy opět s kamarády obujeme chodecké boty, přelepíme paty náplastí, oblečeme si turistické kalhoty, hodíme batoh s proviantem na záda a vyrazíme vstříc pěším dobrodružství. Již druhým rokem jsme otevírali naši chodeckou sezónu třicetikilometrovým pochodem, pořádaným v Oslavanech v sobotu 17.4.2010. Také letošní pochod navazoval na dlouhou tradici třiceti předchozích. Byl to tedy již 31. ročník. Po dlouhé zimní pauze, kdy jsem odvykl celodenních pěších výletů, jsem se opravdu těšil. Na startu jsme si vybrali trasu dlouhou 30km. Na výběr bylo ještě 20 a 50km. Po zápisu jsme se vydali vstříc dálavám. Lidí jsme potkávali spoustu, neboť účast byla veliká. Většina šla nejkratší trasu, takže naše skupina poměrně záhy osaměla. Věkové rozdíly se začaly smazávat po necelém kilometru chůze, kdy jsme měli přešplhat po úzké skalní pěšince. Ne že by mladým odcházely síly tak brzy po startu, ale spíš starší lidé s berlemi nám dokázali, že vlastně tyto podpůrné hůlky ani nepotřebují a jako zamlada se vrhali ke skále, aby ji hravě pokořili a mohli pokračovat dál.
Po vydatném dešti uplynulého týdne byl terén místy bahnitý a postupem času pod stovkami noh účastníků se bahno měnilo ve vše pohlcující kašovitou hmotu. Naštěstí dobré obutí tuto obtíž vyřešilo. Při pohledu na čtvrteční ocelově šedou zataženou oblohu jsem se trošku obával počasí, ale moderátorka předpovědi mě chlácholila bezoblačným a teplým víkendem. Počasí se opravdu vydařilo snad nejen k mé spokojenosti.
Na trase nás čekaly dva kontrolní body, na kterých nám pořadatelé natiskli obrázky znamenající řádné projití důležitých bodů trasy. Obě stanoviště byla současně i občerstvovacími zastávkami, čehož jsme rádi využili.
Trasa byla převážně vedena polními či lesními cestami lemujícími řeku Oslavu. Kopcovitý ráz krajiny umožňoval spoustu zastávek s výhledem po krásné krajině.
Příští rok se budu opět těšit.
Čas startu 8:15
Čas cíle:16:45
Délka trasy: 30km
Chůze: Pohodové tempo a kochání se přírodou
 |
| Zdroj Oslavanská 50 |
Po vydatném dešti uplynulého týdne byl terén místy bahnitý a postupem času pod stovkami noh účastníků se bahno měnilo ve vše pohlcující kašovitou hmotu. Naštěstí dobré obutí tuto obtíž vyřešilo. Při pohledu na čtvrteční ocelově šedou zataženou oblohu jsem se trošku obával počasí, ale moderátorka předpovědi mě chlácholila bezoblačným a teplým víkendem. Počasí se opravdu vydařilo snad nejen k mé spokojenosti.
 |
| Zdroj Oslavanská 50 |
Na trase nás čekaly dva kontrolní body, na kterých nám pořadatelé natiskli obrázky znamenající řádné projití důležitých bodů trasy. Obě stanoviště byla současně i občerstvovacími zastávkami, čehož jsme rádi využili.
 |
| Zdroj Oslavanská 50 |
Trasa byla převážně vedena polními či lesními cestami lemujícími řeku Oslavu. Kopcovitý ráz krajiny umožňoval spoustu zastávek s výhledem po krásné krajině.
Příští rok se budu opět těšit.
Čas startu 8:15
Čas cíle:16:45
Délka trasy: 30km
Chůze: Pohodové tempo a kochání se přírodou
2. března 2010
Fenomén Facebook
Vyslovíte-li dnes Facebook nenajde se mnoho lidí, kteří by nevěděli o co kráčí. Já osobně jsem byl tímto fenoménem, dá-li se to tak nazvat, zasažen zhruba před rokem a kousek. Zpočátku se to zdálo jako dobrý nápad. Uvidím jak se ostatním daří, prohlédnu si jejich fotky z dovolené, můžeme si poslat pár vzkazů... Zkrátka komunikační prostředek sdružujících více funkcí dohromady. Nejprve bylo potřeba najít všechny známé, kteří již mají svůj profil založen. V druhé fázi jsem naopak sám aktivně posílal pozvánky. Jakmile se mi podařilo sezvat přátelé, začal jsem plnit svoji zeď různými krátkými sděleními, např. Tipy na zajímavé výlety, jež jsem absolvoval, kulturními akcemi, kterých jsem se zúčastnil... Také od přátel mi začaly chodit příspěvky z jejich zdí.
Postupem času, jak přátelé přibývali, začalo naopak ubývat smysluplných sdělení a naopak se začaly množit plytké příspěvky typu "Nudím se...", "Včera sme se zase zlili", o které opravdu nestojím. S rostoucí oblibou všelijakých aplikací a her mám přehled, že Iva dostala naftu pro stroje ve farmvillu, Petrovi se podařilo porazit mafii v Mafiawars apod. Ano, můžu si skrýt příspěvky od přátel, kteří propadli hraní her či podobným aplikacím. Na tomto místě se musím přiznat, že jsem byl také příznivcem hry Mafiawars, kterou jsem poslední dobu hrál už jen ze setrvačnosti. Ovšem snažil jsem se zbytečně nezaplavovat ostatní různými hláškami ze hry.
Nakonec tedy z celkového počtu zbyde pouze pár jedinců, kteří Facebook používají s rozumem. Jenže jsou to ti samí, s nimiž jsem převážně v kontaktu přes ICQ nebo osobně.
Stala se mi jedna úsměvná historka, kdy jsem omylem pozval k přátelství jednu neznámou slečnu. Jednoduše jsem se překlikl, neb dotyčná měla velice podobné jméno jako kamarádka. O to vetší bylo moje překvapení, když mně přátelství potvrdila. Co na tom, že mě vůbec nezná.
Facebook pro mě ztratil svou přitažlivost, proto jsem si deaktivoval svůj účet. Smazat jej bohužel nelze.
Postupem času, jak přátelé přibývali, začalo naopak ubývat smysluplných sdělení a naopak se začaly množit plytké příspěvky typu "Nudím se...", "Včera sme se zase zlili", o které opravdu nestojím. S rostoucí oblibou všelijakých aplikací a her mám přehled, že Iva dostala naftu pro stroje ve farmvillu, Petrovi se podařilo porazit mafii v Mafiawars apod. Ano, můžu si skrýt příspěvky od přátel, kteří propadli hraní her či podobným aplikacím. Na tomto místě se musím přiznat, že jsem byl také příznivcem hry Mafiawars, kterou jsem poslední dobu hrál už jen ze setrvačnosti. Ovšem snažil jsem se zbytečně nezaplavovat ostatní různými hláškami ze hry.
Nakonec tedy z celkového počtu zbyde pouze pár jedinců, kteří Facebook používají s rozumem. Jenže jsou to ti samí, s nimiž jsem převážně v kontaktu přes ICQ nebo osobně.
Stala se mi jedna úsměvná historka, kdy jsem omylem pozval k přátelství jednu neznámou slečnu. Jednoduše jsem se překlikl, neb dotyčná měla velice podobné jméno jako kamarádka. O to vetší bylo moje překvapení, když mně přátelství potvrdila. Co na tom, že mě vůbec nezná.
Facebook pro mě ztratil svou přitažlivost, proto jsem si deaktivoval svůj účet. Smazat jej bohužel nelze.
21. února 2010
Přechod od O2 k Vodafone
Asi od roku 2000 jsem majitelem mobilního telefonu a zákazníkem operátora O2 (dříve Eurotel). Telefon víceméně používám většinou pouze pro příjem. Sem tam z něj odešlu SMS zprávu nebo vyřídím krátký telefonát. Podtrženo sečteno můj roční účet nepřesáhne částku 200Kč. Jakýkoliv paušální tarif je pro mě drahý, proto využívám předplacenou kartu se všemi jejími výhodami i nevýhodami. Platnost kreditu bývala celých 18 měsíců, což mně samozřejmě vyhovovalo. I po té co byla tato lhůta změněna na 12 měsíců, jsem nijak neprotestoval a kredit si dobíjel v ročních intervalech. Za čas se ukázala pro Telefonicu i tato lhůta jako příliš dlouhá. Společnost ji tedy změnila k obrazu svému. Nabijete-li si 200Kč bude platnost 6 měsíců a cokoliv nad 400Kč bude znamenat prodloužení platnosti na celý rok. Při mém minimálním využívání mobilního telefonu se mi kredit bude neustále hromadit na kartě. Mám tedy tři možnosti, nechat vše při starém, více volat nebo změnit tarif popř. celého operátora.
Při svém hledání jsem tedy narazil na "revoluční" tarif O2 ZERO. Paušál bez paušálu. Na první pohled vcelku dobře vypadající. Na druhý mě ovšem zarazila nehorázná tarifikace 60+60. Vůbec tato, dle mého názoru, zlodějská tarifikace se prolíná celou nabídkou O2. Co naplat, budu muset volit změnu operátora. Nejlépe přenos čísla. Při pohledu na konkurenční nabídky si lze obstojně vybrat. Nejprve jsem uvažoval o T-Mobile a tarif Mých 5. Nakonec jsem dal přednost Vodafone a jejich nabité kartě. Byť jsou trošku dražší, ale tarifikace 60+1 to vyváží. Platnost kreditu je 10+3 měsíce s čímž jsem spokojen.
Zašel jsem tedy do obchodu Vodafone a prodavači přednesl, co mě k nim přivádí. Ihned začal menší „výslech“, zda si nechci paušál. Zatímco mně prodavač kladl otázky a já na ně odpovídal, datloval do počítače moje iniciály a vše potřebné k vytvoření objednávky na přenos. Nakonec jsem dostal novou SIM kartu a výtisk objednávky přenosu čísla. Nyní mi začala běžet desetidenní lhůta, do které musím podat výpověď u O2. Počkal jsem raději do druhého dne a dle postupu na stránkách O2 jsem zaslal výpovědní SMSku. Nyní byla řada na O2, zda uvolní mé telefonní číslo a tím posvětí můj přestup ke konkurenci. Asi za tři hodiny od zaslání výpovědní SMSky jsem byl informován, že mi již nic nebrání k přestupu a zároveň jsem dostal od Vodafone termín, kdy bude migrace provedena. Zanedlouho po té mi O2 zaslal nabídku, ve které mi sliboval připisovat kredit 50Kč každý měsíc po dobu jednoho roku, pokud zůstanu věrný O2. V mém případě to odpovídá necelým deseti minutám hovoru měsíčně. Nabídku jsem ponechal bez povšimnutí.
Nastal den „D“. Ráno jsem zapnul mobilní telefon, který se již do sítě O2 nepřihlásil. Vyměnil jsem tedy SIMku a čekal, až se objeví indikátor signálu a jméno telefonní sítě. Signál žádný a telefon signalizoval, že stále vyhledává síť. Zkusil jsem zavolat na číslo uvedené v prospektu, který jsem dostal zároveň se SIM kartou. Samozřejmě s telefonem, který není přihlášen k síti, to půjde těžko. Chtě nechtě jsem se vydal do obchodu Vodafone. Prodavač mě po dvou větách zarazil s tím, že ví, o co se jedná. „Aspoň že nejsem první“, pomyslel jsem si. Zřejmě nějaký výpadek jejich systému při přechodu od jiného operátora.
Navečer jsem tedy zkusil znovu zapnout telefon. Síť Vodafone mě identifikovala a přijala bez nějakých problémů. Vytočil jsem patřičné telefonní číslo a na druhé straně se ozval automat, který mě provedl aktivací SIM karty. Zvolil jsem si tarif, dle svých potřeb. V prospektu bylo uvedeno, že pro správnou aktivaci si musím poslechnout informace až do konce. Teprve po té mi bude připsán kredit na volání. Po ukončení hovoru jsem čekal na SMS zprávu, jež mě měla informovat o navýšení kreditu. Dlouho žádná zpráva nepřicházela, tak jsem se uložil ke spánku. Ráno jsem pro jistotu vypnul a zapnul mobil. Po obědě mi to nedalo a zkusil jsem zavolat na Vodafone linku, kde jsem se dozvěděl, že tato linka je dostupná pouze pro aktivní tel. čísla a že mám vyčkat na zpřístupnění. To samé jsem se dozvěděl z internetové samoobsluhy. Zajímavé bylo, že telefon normálně přijímal příchozí zprávy a telefonní hovory. S nulovým kreditem jsem tedy nemohl volat nebo posílat SMSky. Jelikož jsem nespěchal na zprovoznění odchozích hovorů, ponechal jsem řešení na druhý den. V podstatě jsem byl odhodlán opět navštívit prodejnu, ale před tím jsem ještě vyzkoušel internetovou samoobsluhu. K mému překvapení již byla aktivní. Ihned jsem vyzkoušel zákaznickou linku, kde jsem se nechal přepojit s operátorem. Ozval se příjemný ženský hlas. Vypověděl jsem jí o všech těžkostech a dohodli jsme se, že ještě zkusím den vyčkat, znovu zapnout a vypnout telefon a zavolat na číslo „aktivačního“ automatu a znovu, asi tak po čtvrté, si vyslechnout všechny informace. Druhý den jsem měl stále kredit na nule. Tak jsem opět volal na zákaznickou linku, kde jsem opět vypověděl všechno, co jsem měl na srdci. Operátor mi slíbil, že se o vše postará a určitě mi pošle informační zprávu. Několik hodin jsem čekal na zprávu a jen tak ze zvědavosti jsem si zkusil zjistit stav kreditu. Naštěstí byl kredit navýšen, byť to proběhlo ve vší tichosti.
Trošku mě to zklamalo, že jsem nebyl o ničem informován a že převod neproběhl tak hladce, jak hlásaly internetové stránky mého nového operátora. Doufám, že všechny potíže jsem si již vybral na začátku a nyní vše bude tak, jak má být. Zároveň nejsem na Vodafone nijak naštvaný, neboť technika nikdy nebude bez chyby, pokud ji bude vymýšlet a realizovat sám člověk, jenž je od přírody tvorem chybujícím a nedokonalým.
Při svém hledání jsem tedy narazil na "revoluční" tarif O2 ZERO. Paušál bez paušálu. Na první pohled vcelku dobře vypadající. Na druhý mě ovšem zarazila nehorázná tarifikace 60+60. Vůbec tato, dle mého názoru, zlodějská tarifikace se prolíná celou nabídkou O2. Co naplat, budu muset volit změnu operátora. Nejlépe přenos čísla. Při pohledu na konkurenční nabídky si lze obstojně vybrat. Nejprve jsem uvažoval o T-Mobile a tarif Mých 5. Nakonec jsem dal přednost Vodafone a jejich nabité kartě. Byť jsou trošku dražší, ale tarifikace 60+1 to vyváží. Platnost kreditu je 10+3 měsíce s čímž jsem spokojen.
Zašel jsem tedy do obchodu Vodafone a prodavači přednesl, co mě k nim přivádí. Ihned začal menší „výslech“, zda si nechci paušál. Zatímco mně prodavač kladl otázky a já na ně odpovídal, datloval do počítače moje iniciály a vše potřebné k vytvoření objednávky na přenos. Nakonec jsem dostal novou SIM kartu a výtisk objednávky přenosu čísla. Nyní mi začala běžet desetidenní lhůta, do které musím podat výpověď u O2. Počkal jsem raději do druhého dne a dle postupu na stránkách O2 jsem zaslal výpovědní SMSku. Nyní byla řada na O2, zda uvolní mé telefonní číslo a tím posvětí můj přestup ke konkurenci. Asi za tři hodiny od zaslání výpovědní SMSky jsem byl informován, že mi již nic nebrání k přestupu a zároveň jsem dostal od Vodafone termín, kdy bude migrace provedena. Zanedlouho po té mi O2 zaslal nabídku, ve které mi sliboval připisovat kredit 50Kč každý měsíc po dobu jednoho roku, pokud zůstanu věrný O2. V mém případě to odpovídá necelým deseti minutám hovoru měsíčně. Nabídku jsem ponechal bez povšimnutí.
Nastal den „D“. Ráno jsem zapnul mobilní telefon, který se již do sítě O2 nepřihlásil. Vyměnil jsem tedy SIMku a čekal, až se objeví indikátor signálu a jméno telefonní sítě. Signál žádný a telefon signalizoval, že stále vyhledává síť. Zkusil jsem zavolat na číslo uvedené v prospektu, který jsem dostal zároveň se SIM kartou. Samozřejmě s telefonem, který není přihlášen k síti, to půjde těžko. Chtě nechtě jsem se vydal do obchodu Vodafone. Prodavač mě po dvou větách zarazil s tím, že ví, o co se jedná. „Aspoň že nejsem první“, pomyslel jsem si. Zřejmě nějaký výpadek jejich systému při přechodu od jiného operátora.
Navečer jsem tedy zkusil znovu zapnout telefon. Síť Vodafone mě identifikovala a přijala bez nějakých problémů. Vytočil jsem patřičné telefonní číslo a na druhé straně se ozval automat, který mě provedl aktivací SIM karty. Zvolil jsem si tarif, dle svých potřeb. V prospektu bylo uvedeno, že pro správnou aktivaci si musím poslechnout informace až do konce. Teprve po té mi bude připsán kredit na volání. Po ukončení hovoru jsem čekal na SMS zprávu, jež mě měla informovat o navýšení kreditu. Dlouho žádná zpráva nepřicházela, tak jsem se uložil ke spánku. Ráno jsem pro jistotu vypnul a zapnul mobil. Po obědě mi to nedalo a zkusil jsem zavolat na Vodafone linku, kde jsem se dozvěděl, že tato linka je dostupná pouze pro aktivní tel. čísla a že mám vyčkat na zpřístupnění. To samé jsem se dozvěděl z internetové samoobsluhy. Zajímavé bylo, že telefon normálně přijímal příchozí zprávy a telefonní hovory. S nulovým kreditem jsem tedy nemohl volat nebo posílat SMSky. Jelikož jsem nespěchal na zprovoznění odchozích hovorů, ponechal jsem řešení na druhý den. V podstatě jsem byl odhodlán opět navštívit prodejnu, ale před tím jsem ještě vyzkoušel internetovou samoobsluhu. K mému překvapení již byla aktivní. Ihned jsem vyzkoušel zákaznickou linku, kde jsem se nechal přepojit s operátorem. Ozval se příjemný ženský hlas. Vypověděl jsem jí o všech těžkostech a dohodli jsme se, že ještě zkusím den vyčkat, znovu zapnout a vypnout telefon a zavolat na číslo „aktivačního“ automatu a znovu, asi tak po čtvrté, si vyslechnout všechny informace. Druhý den jsem měl stále kredit na nule. Tak jsem opět volal na zákaznickou linku, kde jsem opět vypověděl všechno, co jsem měl na srdci. Operátor mi slíbil, že se o vše postará a určitě mi pošle informační zprávu. Několik hodin jsem čekal na zprávu a jen tak ze zvědavosti jsem si zkusil zjistit stav kreditu. Naštěstí byl kredit navýšen, byť to proběhlo ve vší tichosti.
Trošku mě to zklamalo, že jsem nebyl o ničem informován a že převod neproběhl tak hladce, jak hlásaly internetové stránky mého nového operátora. Doufám, že všechny potíže jsem si již vybral na začátku a nyní vše bude tak, jak má být. Zároveň nejsem na Vodafone nijak naštvaný, neboť technika nikdy nebude bez chyby, pokud ji bude vymýšlet a realizovat sám člověk, jenž je od přírody tvorem chybujícím a nedokonalým.
17. ledna 2010
Trable s LCD
Před třemi a půl lety jsme s bratrem hrdě vezli náš první 19" LCD monitor Fujitsu Siemens P19-2. Podle recenzí různých serverů zabývajících se hardwarem, se jednalo o velice zajímavý monitor nabízející příznivý poměr cena/výkon. Záruka u tohoto modelu činila tři roky.
V poslední době při zapnutí začal panel "trucovat". Nechtělo se mu zapnout. Někdy trvalo naskočení obrazu pět minut, jindy deset. Nereagovalo ani menu vyvolané tlačítky pod obrazovkou. Obvykle se však panel umoudřil a po naskočení obrazu již běžel normálně. Jenže kdo by měl trpělivost tolerovat toto neobvyklé chování. Nezbylo tedy nic jiného, než panel rozmontovat a podívat se na problém pěkně zblízka.
Někteří možná již tuší, kde by mohl být takříkajíc zakopán pes. Mezi chladičem zdroje a rezistory se nacházejí čtyři kondenzátory, jejichž vršky se v důsledku běhu panelu poněkud nezdravě vyboulily. Po jejich vyměnění by se funkčnost monitoru měla vrátit do normálu.
Není se čemu divit. Plošné spoje spotřebičů jsou stále častěji osazovány poddimenzovanými součástkami. Přístroje vydrží fungovat akorát po čas záruky a pak se odeberou do věčných lovišť na smetiště. Přičemž oprava nebývá složitá.
Teď už zbývá pouze rada na závěr.
Až vám vypoví službu nějaký spotřebič, podívejte se mu na "střeva", možná stačí vyměnit nějaký kondenzátor :-)
V poslední době při zapnutí začal panel "trucovat". Nechtělo se mu zapnout. Někdy trvalo naskočení obrazu pět minut, jindy deset. Nereagovalo ani menu vyvolané tlačítky pod obrazovkou. Obvykle se však panel umoudřil a po naskočení obrazu již běžel normálně. Jenže kdo by měl trpělivost tolerovat toto neobvyklé chování. Nezbylo tedy nic jiného, než panel rozmontovat a podívat se na problém pěkně zblízka.
Někteří možná již tuší, kde by mohl být takříkajíc zakopán pes. Mezi chladičem zdroje a rezistory se nacházejí čtyři kondenzátory, jejichž vršky se v důsledku běhu panelu poněkud nezdravě vyboulily. Po jejich vyměnění by se funkčnost monitoru měla vrátit do normálu.
Není se čemu divit. Plošné spoje spotřebičů jsou stále častěji osazovány poddimenzovanými součástkami. Přístroje vydrží fungovat akorát po čas záruky a pak se odeberou do věčných lovišť na smetiště. Přičemž oprava nebývá složitá.
Teď už zbývá pouze rada na závěr.
Až vám vypoví službu nějaký spotřebič, podívejte se mu na "střeva", možná stačí vyměnit nějaký kondenzátor :-)
10. ledna 2010
Může za to počasí anebo ČD?
Tak jako každý týden jsem se v pátek chystal jet domů na víkend. Naštěstí mám přímé vlakové spojení. Menší vadou na kráse je, že rychlík začíná svou cestu přímo v Brně. Nelze tedy dohledat přes Internet jeho zpoždění. Celý týden sice sněžilo, ale zase ne tolik, aby to mělo mít zásadnější vliv na odjezdy spojů z Brna. To jsem ještě netušil, jak moc se ve své úvaze mýlím.
Kolem třetí hodiny jsem se v práci rozloučil s kolegy a jel jsem směrem nádraží Královo Pole. U pokladny jsem si zakoupil lístek a podíval se na tabuli ukazující zpoždění vlaků. Tabule zatím ukazovala pouze dvě zpoždění osobních vlaků, jimiž jsem stejně neměl v úmyslu cestovat. "Můj" rychlík měl jet na čas. Vyšel jsem na nástupiště a čekal. Rozhlasem ohlásili příjezd zpožděného osobního vlaku. Přemýšlel jsem, zda-li se nevydat domů tímto vlakem, ale nakonec jsem se rozhodl pro rychlík, jenž stejnou cestu projede o polovinu rychleji. Osobák odjel a necelých pět minut na to bylo ohlášeno půlhodinové zpoždění rychlíku a krátce na to hodinové zpoždění. Hned mi bleskla hlavou myšlenka, že jsem měl jet raději osobákem. Nakonec rychlík vyjížděl z Brna o stodvacet minut později než obvykle.
Samozřejmě mě zčásti naštvalo chování Českých drah, kdy zpoždění rychlíku bylo ohlášeno až po odjezdu osobního vlaku a zčásti moje chybné rozhodnutí do něj nenastoupit. Rozladěn jsem nebyl pouze já, ale také ostatní cestující. Podle jízdního řádu rychlík v Brně svou cestu teprve začíná. Proč jinak by neměl odjíždět dle svého pravidelného jízdního řádu? Dle mého soudu jde však pouze o přečíslování končícího vlaku z odněkud z Moravy. Pokud tomu tak je, bylo by vhodné to uvést přímo v jízním řádu, aby si cestující mohl zjistit budoucí odjezd svého spoje a nemusel se tak spoléhat na informace z tabulí ve stanici. Dále by stačilo řadit ohlašování mimořádných událostí na trati trochu inteligentněji. Předsunout tedy informaci o odloženém odjezdu rychlíku před tím, než přijede do stanice osobní vlak v témže směru.
Příště se tedy budu raději řídit příslovím: "Lepší vrabec v hrsti, než-li holub na střeše."
Kolem třetí hodiny jsem se v práci rozloučil s kolegy a jel jsem směrem nádraží Královo Pole. U pokladny jsem si zakoupil lístek a podíval se na tabuli ukazující zpoždění vlaků. Tabule zatím ukazovala pouze dvě zpoždění osobních vlaků, jimiž jsem stejně neměl v úmyslu cestovat. "Můj" rychlík měl jet na čas. Vyšel jsem na nástupiště a čekal. Rozhlasem ohlásili příjezd zpožděného osobního vlaku. Přemýšlel jsem, zda-li se nevydat domů tímto vlakem, ale nakonec jsem se rozhodl pro rychlík, jenž stejnou cestu projede o polovinu rychleji. Osobák odjel a necelých pět minut na to bylo ohlášeno půlhodinové zpoždění rychlíku a krátce na to hodinové zpoždění. Hned mi bleskla hlavou myšlenka, že jsem měl jet raději osobákem. Nakonec rychlík vyjížděl z Brna o stodvacet minut později než obvykle.
Samozřejmě mě zčásti naštvalo chování Českých drah, kdy zpoždění rychlíku bylo ohlášeno až po odjezdu osobního vlaku a zčásti moje chybné rozhodnutí do něj nenastoupit. Rozladěn jsem nebyl pouze já, ale také ostatní cestující. Podle jízdního řádu rychlík v Brně svou cestu teprve začíná. Proč jinak by neměl odjíždět dle svého pravidelného jízdního řádu? Dle mého soudu jde však pouze o přečíslování končícího vlaku z odněkud z Moravy. Pokud tomu tak je, bylo by vhodné to uvést přímo v jízním řádu, aby si cestující mohl zjistit budoucí odjezd svého spoje a nemusel se tak spoléhat na informace z tabulí ve stanici. Dále by stačilo řadit ohlašování mimořádných událostí na trati trochu inteligentněji. Předsunout tedy informaci o odloženém odjezdu rychlíku před tím, než přijede do stanice osobní vlak v témže směru.
Příště se tedy budu raději řídit příslovím: "Lepší vrabec v hrsti, než-li holub na střeše."
1. ledna 2010
Rok 2010
Po probuzení ze Silvestrovského opojení tu máme Nový rok. Většinou je zvykem ohlédnout se zpět a zhodnotit rok minulý. Tohoto bych se vyvaroval, neboť přínosnější než se patlat v minulosti, je lepší hledět do budoucnosti. Rok 2010 bude zajisté neméně zajímavý jako uplynulé období. Namátkou např. změny v DPH a spotřební dani (a s tím související zdražení všeho možného), parlamentní volby (slibování voličům modré z nebe), snad oživení hospodářství a mnoho dalšího.
Škoda, že nejsem věštec vidící do budoucnosti. Hned bych si vsadil Sportku a odstěhoval se do teplejších krajin :-)
Škoda, že nejsem věštec vidící do budoucnosti. Hned bych si vsadil Sportku a odstěhoval se do teplejších krajin :-)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)