Každé pracovní ráno začíná stejně. Dojdu na autobus, svezu se pár zastávek a přestoupím na tramvaj, která mě doveze až na "mojí" konečnou. Nejinak tomu bylo i dnes. Autobus jel přesně podle jízdního řádu, někteří spolucestující se tvářili naštvaně, jiní si krátili cestu posloucháním hudby nebo čtením novin.
Na přestupní zastávce jsem vystoupil a pomalu se šoural na tramvaj, kde již čekalo více netrpělivých lidí, než je tomu obvykle. Záhy jsem pochopil, že vynechal jeden spoj. Čas mě nijak netlačil, tak mi bylo víceméně jedno, zda počkám o pět minut déle. Jen podotýkám, že zastávka se nachází kousek od konečné a po trase jezdí jedna jediná tramvajová linka.
Po krátkém čekání se v dáli objevila dlouho očekávaná tramvaj. Byl to onen zpožděný spoj. Tramvaj pomalu přijížděla do zastávky a bylo vidět, že již od začátku své cesty je notně naplněná lidmi jedoucími do práce. Což v době ranní špičky není nic mimořádného. Za zpožděným spojem ve vzdálenosti asi jedné zastávky se přibližovala další tramvaj jedoucí podle pravidelného jízdního řádu. Řekl jsem si, že raději počkám další dvě minuty a pojedu dalším vozem.
Bylo zajímavé sledovat, jak většina lidí čekající spolu se mnou na zastávce se raději vecpala do přeplněné tramvaje, že řidič stěží zavřel dveře. Pouze tři další lidé vyčkali příjezdu téměř prázdné tramvaje. Nastoupil jsem a užíval si téměř soukromou jízdu. V průběhu cesty moc lidí nepřistupovalo, protože hlavní nápor cestujících odchytala zpožděná souprava před námi.
Co dodat závěrem? Snad jen to, že tato příhoda mě pobavila a zjistil jsem, že lidé nejvíce ze všeho milují přeplněné dopravní prostředky, strkanice a prodíráním se davem při vystupování.
19. října 2009
20. září 2009
Donauinsel
Podle předpovědi počasí mělo být o víkendu krásné slunečné počasí, proto jsme se rozhodli toho využít. V neděli jsme si sbalili kolečkové brusle a vyrazili vstříc Vídni. Sraz jsme měli brzy dopoledne, abychom co nejdříve dojeli na místo a využili zbývající čas do večera projížďkou po zdejších stezkách, jichž je na Dounauinselu požehnaně. Po překročení českorakouského pomezí nás uvítaly větrné elektrárny, které nás doprovázely až na místo určení. Byl jsem docela překvapen, když jsem na rakouské straně v blízkosti bývalých hranic viděl cedule s českými nápisy lákající na všemožné slevy v obchodech. Pravdou je, že mnohé z věcí lze koupit v rakouských obchodech levněji než u nás. S absencí kontrol na hranicích mi již nepřipadá cesta do Rakouska tak "exotická". Prostě jen dojedete do jiných končin, kde většina lidí mluví cizím jazykem a platí se jinou měnou.
Auto jsme nachali zaparkované na parkovišti a s bruslemi na nohou jsme se rozjeli vstříc novým zážitkům. Většinu času putování jsme měli cyklostezku pouze pro sebe. Díky své velké rozloze a husté síti stezek s kvalitním hladkým povrchem poskytuje ostrov skvělou projížďku. Cestou z jednoho konce ostrova na druhý jsme viděli téměř na každém kroku studny s pitnou vodou. Nikdo nemusí mít strach, že by cestou zahynul žízní. Ono se není čemu divit, vždyť ostrov měří na délku dvacet kilometrů. Další "atrakcí" jsou mosty, které spojují ostrov s pevninou.
Pro milovníky surfingu nebo vodních lyží je zde k dispozici trenažér, který důmyslnými kladkami, nosníky a rameny vozí zájemce po vodní hladině. Kousek vedle si pak milovníci adrenalinových zážitků mohou vyzkoušet sjezd a skok do vody na lyžích.
Zajímavým nápadem je ostrovní Grillzone s veřejnými grily. Lze si tak dovézt vlastní suroviny a udělat si odpolední párty. Návštěvníkům je zde k dispozici např. pitná voda nebo WC.
Nedaleko stanice metra Doanuinsel jsem uviděl velkou sešlost příslušníků vietnamské národnosti. Zatímco jsem projížděl okolo, všiml jsem si, že mnoho lidí si krátilo čas hrou jakési pro mě tajemné stolní hry. Ujeli jsme pár kilometrů a téměř jsme stanuli před tamější mešitou. Nevím zda to bylo vlivem překrásného počasí nebo je to pravidlem, ale i zde se shromáždila početná komunita tentokrát muslimů.
Opět jsme se dostali na parkoviště k autu, vzali si boty a šli se přezout k vodě. Po celoodpoledním bruslení jsme si ochladili naše zmožené nohy v báječně chladném Dunaji. Zpáteční cestu autem pak většina osazenstva prospala, což se samozřejmě z jistých důvodů netýkalo řidiče.
Co napsat závěrem? Snad jen, že doporučuji všem příznivcům kolečkových bruslí, kol či jiných vozítek.
Auto jsme nachali zaparkované na parkovišti a s bruslemi na nohou jsme se rozjeli vstříc novým zážitkům. Většinu času putování jsme měli cyklostezku pouze pro sebe. Díky své velké rozloze a husté síti stezek s kvalitním hladkým povrchem poskytuje ostrov skvělou projížďku. Cestou z jednoho konce ostrova na druhý jsme viděli téměř na každém kroku studny s pitnou vodou. Nikdo nemusí mít strach, že by cestou zahynul žízní. Ono se není čemu divit, vždyť ostrov měří na délku dvacet kilometrů. Další "atrakcí" jsou mosty, které spojují ostrov s pevninou.
 |
| Zdroj Vídeň (Donauinsel) |
Pro milovníky surfingu nebo vodních lyží je zde k dispozici trenažér, který důmyslnými kladkami, nosníky a rameny vozí zájemce po vodní hladině. Kousek vedle si pak milovníci adrenalinových zážitků mohou vyzkoušet sjezd a skok do vody na lyžích.
Zajímavým nápadem je ostrovní Grillzone s veřejnými grily. Lze si tak dovézt vlastní suroviny a udělat si odpolední párty. Návštěvníkům je zde k dispozici např. pitná voda nebo WC.
Nedaleko stanice metra Doanuinsel jsem uviděl velkou sešlost příslušníků vietnamské národnosti. Zatímco jsem projížděl okolo, všiml jsem si, že mnoho lidí si krátilo čas hrou jakési pro mě tajemné stolní hry. Ujeli jsme pár kilometrů a téměř jsme stanuli před tamější mešitou. Nevím zda to bylo vlivem překrásného počasí nebo je to pravidlem, ale i zde se shromáždila početná komunita tentokrát muslimů.
Opět jsme se dostali na parkoviště k autu, vzali si boty a šli se přezout k vodě. Po celoodpoledním bruslení jsme si ochladili naše zmožené nohy v báječně chladném Dunaji. Zpáteční cestu autem pak většina osazenstva prospala, což se samozřejmě z jistých důvodů netýkalo řidiče.
Co napsat závěrem? Snad jen, že doporučuji všem příznivcům kolečkových bruslí, kol či jiných vozítek.
13. září 2009
Pálavské vinobraní
Léto se již nachýlilo ke svému konci, sluneční paprsky pomalu ztrácejí sílu, ale ještě než podzim převezme plně vládu nad krajinou, měli bychom vzdát létu hold a okoštovat plody země. Vinobraní se k tomuto kroku přímo nabízí.
Konečně nastal den "D". Předpovědi počasí slibovaly nad jižní Moravou přeháňky, proto jsem si přibalil do batohu deštník. Autobus odjížděl kolem půl desáté ráno. Počítal jsem s menší frontou na autobusovém nádraží, proto jsem chtěl být na zastávce o něco dříve, abych ukořistil místo k sezení. Pro jistotu jsem si o něco přivstal. Na nádraží mě ovšem čekalo nemilé překvapení v podobě dlouhého hada stojících lidí. Spořádaně jsem se postavil na konec fronty. Brzy přijel autobus, do kterého jsme se měli vtěsnat. Po nastoupení první třetiny zástupu lidí přede mnou mi bylo jasné, že se prostě do autobusu všichni nevlezou. Kapacita míst k sezení uvnitř autobusu by se odhadem mohla pohybovat kolem 45 míst, "na stojáka" by se mohlo vlézt dalších 15 lidí. Do zavazadlového prostoru pak dalších 10 - 20. Ať jsem počítal, jak jsem počítal pořád bych se tam nevešel. Po vzoru indických cestujících jsem přemýšlel jaké jsou možnosti úchytu na střeše. Než jsem stačil dokončit myšlenku, vynořil se náhle téměř odnikud posilový spoj, který měl přímou trasu po dálnici až do Mikulova. Dokonce se mi podařilo uzurpovat místo k sezení u okna.
Cesta uběhla rychle a za necelých 45 minut jsme byli na místě. Vystoupil jsem s davem a namířil si to podle vůně vína a burčáku přímo do středu všeho dění. Na náměstí jsem si vyměnil vstupenku za žlutý pásek kolem zápěstí a poměrně rychle jsem byl vtažen do veselice. Teda ne že bych se tomu bránil.
Rychle jsem proběhl kolem stánků nabízejících různé druhy zboží jako např. koření, koláče (výborná snídaně), ochutnávky vín či burčáku. Narazil jsem dokonce na netradiční stánek se žehličkou, která nespálí žádné oblečení, takže si klidně můžete během žehlení odskočit na kafe. Skvělý mixér, který naseká vše, co vám přijde pod ruku. Ovšem záleží kolikrát ho bude možné takto použít. Řezač skla či obkladových dlaždic.
Na konci náměstí jsem si to namířil k amfiteátru, kde se měl zanedlouho konat koncert skupiny Čechomor.
Obsadil jsem místo zhruba uprostřed hlediště a čekal na začátek toužebně očekávaného koncertu. Čechomor začal svoji hudební produkci písní "Mezi horami". Do svého vystoupení zařadil spoustu skvělých a prověřených skladeb, namátkou třeba "Voják" nebo "Větříček". Publikum bylo z koncertu nadšené a na konci vyprovodilo členy skupiny bouřlivým potleskem do zákulisí.
S doznívajícím přídavkem v uších jsem se odebral zpět na náměstí a k prohlídce věže nedaleko zámku. Na vyhlídce jsem se pokochal krajinou a pohledem na malebné město Mikulov. Dalším bodem prohlídky byl zámecký park. Malé děti dováděly na kolotoči s dobovým designem. Dospělí strategicky obsadili stánky s pivem a jídlem. Vzhledem k tomu, že jsem byl na vinobraní, zřekl jsem se pro tentokrát konzumace jakéhokoliv jiného alkoholu než toho, který je obsažen ve víně či burčáku. Na nádvoří zámku zpívali kejklíři a v pozadí se tyčily stroje středověké mučírny. Nedaleko byl vstup na Hodokvas. Po zaplacení 240Kč na osobu jste mohli sníst vše co se do vás vešlo. Denní menu se skládalo např. ze Segedínského guláše, Vepřového flamendru, Moravského vrabce, Vepřové rolády a mnoho dalšího. Po dlouhém rozmýšlení jsem nakonec odolal a spěchal zpět do amfiteátru na další koncert.
Tentokrát byla na programu skupina Děda Mládek Illegal Band. Když jsem dorazil na místo určení, hlediště bylo beznadějně přeplněné. Sem tam sice byla prázdná místa, avšak ta byla střežena nekompromisními "hlídači", jež seděli vedle. Po několika neúspěšných pokusech jsem konečně narazil na jedno volné místečko poblíž pódia. Po nezbytných zvukových zkouškách a seřízení odposlechů se koncert rozjel. Rozpačitý začátek, kdy jednotliví členové kapely dolaďovali své nahrubo nastavené odposlechy, se po třech písních změnil v hudební vodopád jedné písně za druhou. Publikum se bavilo a kapela si to řádně užívala. Po dvou přídavcích se kapela s námi rozloučila a přenechala pódium dalším hostům.
Opět jsem se přesouval, tentokrát naposledy k zámku. Čekala mě řízená degustace vín. Po zakoupení vstupenky na ochutnávku, jsem si zašel na vepřový steak. To proto, aby mě náhlý příval alkoholu jen tak nesložil. Víno se degustovalo v zámeckém sklepu s obřím sudem. Úvodem jsme se dozvěděli něco o historii a původu vinařské aliance V8, která nabízela vzorek osmi druhů vín. Pak následovalo očekávané koštování. Musím se přiznat, že nejsem žádným velkým znalcem vín, ale nejvíce mi zachutnalo Cuvée Sarment cuvée, Savignon pozdní sběr a Muškát Moravský pozdní sběr. Kdo chtěl, mohl si přímo na místě zakoupit celou lahev vína, které nejvíce lahodilo jeho chuťovým buňkám. Po skončení degustace jsem se pomalým, někdo by mohl říci nejistým, krokem vydal na autobus s příslibem návratu napřesrok.
Konečně nastal den "D". Předpovědi počasí slibovaly nad jižní Moravou přeháňky, proto jsem si přibalil do batohu deštník. Autobus odjížděl kolem půl desáté ráno. Počítal jsem s menší frontou na autobusovém nádraží, proto jsem chtěl být na zastávce o něco dříve, abych ukořistil místo k sezení. Pro jistotu jsem si o něco přivstal. Na nádraží mě ovšem čekalo nemilé překvapení v podobě dlouhého hada stojících lidí. Spořádaně jsem se postavil na konec fronty. Brzy přijel autobus, do kterého jsme se měli vtěsnat. Po nastoupení první třetiny zástupu lidí přede mnou mi bylo jasné, že se prostě do autobusu všichni nevlezou. Kapacita míst k sezení uvnitř autobusu by se odhadem mohla pohybovat kolem 45 míst, "na stojáka" by se mohlo vlézt dalších 15 lidí. Do zavazadlového prostoru pak dalších 10 - 20. Ať jsem počítal, jak jsem počítal pořád bych se tam nevešel. Po vzoru indických cestujících jsem přemýšlel jaké jsou možnosti úchytu na střeše. Než jsem stačil dokončit myšlenku, vynořil se náhle téměř odnikud posilový spoj, který měl přímou trasu po dálnici až do Mikulova. Dokonce se mi podařilo uzurpovat místo k sezení u okna.
Cesta uběhla rychle a za necelých 45 minut jsme byli na místě. Vystoupil jsem s davem a namířil si to podle vůně vína a burčáku přímo do středu všeho dění. Na náměstí jsem si vyměnil vstupenku za žlutý pásek kolem zápěstí a poměrně rychle jsem byl vtažen do veselice. Teda ne že bych se tomu bránil.
Rychle jsem proběhl kolem stánků nabízejících různé druhy zboží jako např. koření, koláče (výborná snídaně), ochutnávky vín či burčáku. Narazil jsem dokonce na netradiční stánek se žehličkou, která nespálí žádné oblečení, takže si klidně můžete během žehlení odskočit na kafe. Skvělý mixér, který naseká vše, co vám přijde pod ruku. Ovšem záleží kolikrát ho bude možné takto použít. Řezač skla či obkladových dlaždic.
Na konci náměstí jsem si to namířil k amfiteátru, kde se měl zanedlouho konat koncert skupiny Čechomor.
 |
| Zdroj Pálavské vinobraní |
Obsadil jsem místo zhruba uprostřed hlediště a čekal na začátek toužebně očekávaného koncertu. Čechomor začal svoji hudební produkci písní "Mezi horami". Do svého vystoupení zařadil spoustu skvělých a prověřených skladeb, namátkou třeba "Voják" nebo "Větříček". Publikum bylo z koncertu nadšené a na konci vyprovodilo členy skupiny bouřlivým potleskem do zákulisí.
S doznívajícím přídavkem v uších jsem se odebral zpět na náměstí a k prohlídce věže nedaleko zámku. Na vyhlídce jsem se pokochal krajinou a pohledem na malebné město Mikulov. Dalším bodem prohlídky byl zámecký park. Malé děti dováděly na kolotoči s dobovým designem. Dospělí strategicky obsadili stánky s pivem a jídlem. Vzhledem k tomu, že jsem byl na vinobraní, zřekl jsem se pro tentokrát konzumace jakéhokoliv jiného alkoholu než toho, který je obsažen ve víně či burčáku. Na nádvoří zámku zpívali kejklíři a v pozadí se tyčily stroje středověké mučírny. Nedaleko byl vstup na Hodokvas. Po zaplacení 240Kč na osobu jste mohli sníst vše co se do vás vešlo. Denní menu se skládalo např. ze Segedínského guláše, Vepřového flamendru, Moravského vrabce, Vepřové rolády a mnoho dalšího. Po dlouhém rozmýšlení jsem nakonec odolal a spěchal zpět do amfiteátru na další koncert.
 |
| Zdroj Pálavské vinobraní |
Tentokrát byla na programu skupina Děda Mládek Illegal Band. Když jsem dorazil na místo určení, hlediště bylo beznadějně přeplněné. Sem tam sice byla prázdná místa, avšak ta byla střežena nekompromisními "hlídači", jež seděli vedle. Po několika neúspěšných pokusech jsem konečně narazil na jedno volné místečko poblíž pódia. Po nezbytných zvukových zkouškách a seřízení odposlechů se koncert rozjel. Rozpačitý začátek, kdy jednotliví členové kapely dolaďovali své nahrubo nastavené odposlechy, se po třech písních změnil v hudební vodopád jedné písně za druhou. Publikum se bavilo a kapela si to řádně užívala. Po dvou přídavcích se kapela s námi rozloučila a přenechala pódium dalším hostům.
 |
| Zdroj Pálavské vinobraní |
Opět jsem se přesouval, tentokrát naposledy k zámku. Čekala mě řízená degustace vín. Po zakoupení vstupenky na ochutnávku, jsem si zašel na vepřový steak. To proto, aby mě náhlý příval alkoholu jen tak nesložil. Víno se degustovalo v zámeckém sklepu s obřím sudem. Úvodem jsme se dozvěděli něco o historii a původu vinařské aliance V8, která nabízela vzorek osmi druhů vín. Pak následovalo očekávané koštování. Musím se přiznat, že nejsem žádným velkým znalcem vín, ale nejvíce mi zachutnalo Cuvée Sarment cuvée, Savignon pozdní sběr a Muškát Moravský pozdní sběr. Kdo chtěl, mohl si přímo na místě zakoupit celou lahev vína, které nejvíce lahodilo jeho chuťovým buňkám. Po skončení degustace jsem se pomalým, někdo by mohl říci nejistým, krokem vydal na autobus s příslibem návratu napřesrok.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)