Jelikož jsem před nedávnem přecházel od jednoho operátora ke druhému (viz. Přechod od O2 k Vodafone ), zaujal mě článek, který referuje o změně podmínek tarifu Přátelé síť nesíť společnosti T-Mobile. Zpráva to není nikterak čerstvá. MobilMania o tom informovala na svých internetových stránkách již před časem. Ponechme tedy stranou, zda konkrétně T-Mobile vykonal všechny potřebné kroky, které se zavázal vykonat ve smlouvě se zákazníkem a ve Všeobecných podmínkách a zda byl zákazník o změně tarifu zpraven s dostatečným předstihem, aby mu nevznikla případná škoda.
Jen ze zvědavosti jsem si přečetl Všeobecné podmínky všech tří mobilních operátorů. Zvláště jsem se zaměřil na pasáž o změně smluvních podmínek. Formulace je natolik obecná, že v podstatě dovoluje operátorovi změnu kdykoli se mu zlíbí. Jinými slovy až se mu přestane příslušný tarif vyplácet a hrozilo by, že ze zákazníka bude mít menší profit. Když už dojde ke změně smluvních podmínek, jež znamenají pro zákazníka zhoršení podmínek, lze smlouvu vypovědět. Ovšem není-li překročena lhůta obvykle 15-20 dnů ode dne účinnosti změn.
Chápu rozhořčení lidí, kteří využívají nějaký tarif, jenž už navíc nelze aktivovat, protože se jim vyplatí a najednou se jim změní podmínky. Na druhou stranu mobilní operátoři nejsou žádné veřejně prospěšné firmy, které by něco dávaly zadarmo. Mimochodem ani tarif Grand Plus společnosti T-Mobile není neomezený. Malým písmem se dočtete, že v rámci paušálu, jenž činí bez mála 4000Kč, můžete provolat "pouze" 10000 minut měsíčně, což je zhruba 5,5 hodiny za den. Díky malé nebo téměř žádné konkurenci a Českého telekomunikačního úřadu, který jde na ruku mobilním operátorům, tak máme vysoké ceny za volání a posílání SMS zpráv. Pokud by se hovorné z mobilních telefonů ještě více zdražilo, došlo by k paradoxní situaci, částečně i díky snížení propojovacích poplatků v celé EU, kdy by bylo levnější využívat služeb zahraničního operátora a v rámci ČR tak volat pomocí roamingu. Jak ceny hovorů stoupají, dochází zřejmě ke zkracování uskutečněných hovorů. Jak jinak si vysvětlit, že do ceníků operátorů začíná pomalu pronikat nehorázná tarifikace 60+60. Pokud mě paměť neklame, O2 ji zavedlo snad pro všechny tarify. T-Mobile ji taktéž v některých případech uplatňuje.
Dnes platí že kdo nemá mobil, skoro jako by ani nebyl. Telefonní společnosti jsou si toho vědomi a umí toho využít ve svůj prospěch.
26. července 2010
21. července 2010
Párou na Pernštejn
Uteklo již mnoho let od mé poslední cesty vlakem s parní lokomotivou. Tehdy jsem byl ještě školou povinným dítkem a celá cesta pro mě byla neobyčejným zážitkem, jenž se mi vryl hluboko do paměti.
Rád vzpomínám na jednu úsměvnou příhodu. Seděli jsme v historickém vagónu třetí třídy v kupé, u něhož šli zavřít a zamknout posuvné dveře. Zastavili jsme v jedné stanici na delší dobu. Rodiče se šli projít po vagónu a my s bratrem jsme zvědavě zkoumali zámek posuvných dveří. Nevím, kdo z nás dvou dostal nápad, zda lze otevřené dveře zajistit, zamknout a zavřít. Chvíli jsme se dohadovali a nakonec i vyzkoušeli. Otočili jsme zámkem, dveře se lehce zavřely a zámek zaklapl. Skutečně již nešly z venku otevřít. Naneštěstí jsme náš experiment prováděli, když jsme oba stáli v uličce. Kupé bylo perfektně uzamčeno včetně všech našich věcí. Po návratu rodičů bylo třeba sehnat průvodčího, který byl vybaven patřičným náčiním pro otevírání uzamknutých kupé.
Tento rok jsme se vydali na projížďku historickým vlakem s přítelkyní. Nejprve jsme si v předprodeji zajistili jízdenky s dobovým tiskem leč na moderním papíře. Ráno s dostatečným časovým předstihem jsme se vydali na nádraží, kde si již spokojeně odfukovala lokomotiva řady 475.1, jejíž přídomek "Šlechtična" slibovala jízdu vskutku královskou. Našli jsme si volné kupé a čekali na odjezd.
Všude kudy jsme projížděli, vzbuzovala lokomotiva pozdvižení. Ono není divu, neboť parních strojů již na železnici není mnoho vidět a nádherné slunečné počasí slibovalo spoustu krásných snímků. Cestování parním vlakem však provází také mnohá úskalí. Třeba do kopce je lepší zavřít okna a hlavně se moc nevyklánět, protože je-li lokomotiva v záběru, vyfukuje černý kouř obohacený o popílek, který je snad magicky přitahován okem pasažéra. Namísto toho, abych se kochal krásným výhledem na přírodu a v obloucích na lokomotivu, lovil jsem permanentně kousky černých částeček z oka. Taktéž se nedoporučuje koukat z blízkosti na rozjezd lokomotivy z nádraží, byť je to divácky atraktivní podívaná. Při rozjezdu je člověk zkrápěn vodní tříští a všudypřítomným popílkem. Cesta byla úžasná, průvodčí byli vystrojeni v dobových kostýmech a cestujícím byly cvakány téměř dobové lístky.
Slavnosti Pernštejna každoročně přilákají davy turistů. Prohlídky byly ve zrychleném režimu, což znamenalo každých 15min jedna skupina. Pravdou je, že co jsem tam byl minulý rok, ale ne v dobu slavností, tak jsme při prohlídce měli více času prohlédnout si místnosti a i průvodkyně byla více sdílná, co se týká historie hradu. Navíc skupina návštěvníků byla menší. Zase tam nebyl doprovodný pořad na nádvoří. Takže každé má své pro a proti. Hrady přitahují nejen návštěvníky z širokého okolí, ale i filmaře a Pernštejn není výjimkou. Za všechny filmy, co se na hradě natáčely, můžeme jmenovat např. Sedmero krkavců nebo Báthory.
Rád vzpomínám na jednu úsměvnou příhodu. Seděli jsme v historickém vagónu třetí třídy v kupé, u něhož šli zavřít a zamknout posuvné dveře. Zastavili jsme v jedné stanici na delší dobu. Rodiče se šli projít po vagónu a my s bratrem jsme zvědavě zkoumali zámek posuvných dveří. Nevím, kdo z nás dvou dostal nápad, zda lze otevřené dveře zajistit, zamknout a zavřít. Chvíli jsme se dohadovali a nakonec i vyzkoušeli. Otočili jsme zámkem, dveře se lehce zavřely a zámek zaklapl. Skutečně již nešly z venku otevřít. Naneštěstí jsme náš experiment prováděli, když jsme oba stáli v uličce. Kupé bylo perfektně uzamčeno včetně všech našich věcí. Po návratu rodičů bylo třeba sehnat průvodčího, který byl vybaven patřičným náčiním pro otevírání uzamknutých kupé.
Tento rok jsme se vydali na projížďku historickým vlakem s přítelkyní. Nejprve jsme si v předprodeji zajistili jízdenky s dobovým tiskem leč na moderním papíře. Ráno s dostatečným časovým předstihem jsme se vydali na nádraží, kde si již spokojeně odfukovala lokomotiva řady 475.1, jejíž přídomek "Šlechtična" slibovala jízdu vskutku královskou. Našli jsme si volné kupé a čekali na odjezd.
 |
| Zdroj Párou na Pernštejn |
Všude kudy jsme projížděli, vzbuzovala lokomotiva pozdvižení. Ono není divu, neboť parních strojů již na železnici není mnoho vidět a nádherné slunečné počasí slibovalo spoustu krásných snímků. Cestování parním vlakem však provází také mnohá úskalí. Třeba do kopce je lepší zavřít okna a hlavně se moc nevyklánět, protože je-li lokomotiva v záběru, vyfukuje černý kouř obohacený o popílek, který je snad magicky přitahován okem pasažéra. Namísto toho, abych se kochal krásným výhledem na přírodu a v obloucích na lokomotivu, lovil jsem permanentně kousky černých částeček z oka. Taktéž se nedoporučuje koukat z blízkosti na rozjezd lokomotivy z nádraží, byť je to divácky atraktivní podívaná. Při rozjezdu je člověk zkrápěn vodní tříští a všudypřítomným popílkem. Cesta byla úžasná, průvodčí byli vystrojeni v dobových kostýmech a cestujícím byly cvakány téměř dobové lístky.
 |
| Zdroj Párou na Pernštejn |
Slavnosti Pernštejna každoročně přilákají davy turistů. Prohlídky byly ve zrychleném režimu, což znamenalo každých 15min jedna skupina. Pravdou je, že co jsem tam byl minulý rok, ale ne v dobu slavností, tak jsme při prohlídce měli více času prohlédnout si místnosti a i průvodkyně byla více sdílná, co se týká historie hradu. Navíc skupina návštěvníků byla menší. Zase tam nebyl doprovodný pořad na nádvoří. Takže každé má své pro a proti. Hrady přitahují nejen návštěvníky z širokého okolí, ale i filmaře a Pernštejn není výjimkou. Za všechny filmy, co se na hradě natáčely, můžeme jmenovat např. Sedmero krkavců nebo Báthory.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)