21. července 2010

Párou na Pernštejn

Uteklo již mnoho let od mé poslední cesty vlakem s parní lokomotivou. Tehdy jsem byl ještě školou povinným dítkem a celá cesta pro mě byla neobyčejným zážitkem, jenž se mi vryl hluboko do paměti.

Rád vzpomínám na jednu úsměvnou příhodu. Seděli jsme v historickém vagónu třetí třídy v kupé, u něhož šli zavřít a zamknout posuvné dveře. Zastavili jsme v jedné stanici na delší dobu. Rodiče se šli projít po vagónu a my s bratrem jsme zvědavě zkoumali zámek posuvných dveří. Nevím, kdo z nás dvou dostal nápad, zda lze otevřené dveře zajistit, zamknout a zavřít. Chvíli jsme se dohadovali a nakonec i vyzkoušeli. Otočili jsme zámkem, dveře se lehce zavřely a zámek zaklapl. Skutečně již nešly z venku otevřít. Naneštěstí jsme náš experiment prováděli, když jsme oba stáli v uličce. Kupé bylo perfektně uzamčeno včetně všech našich věcí. Po návratu rodičů bylo třeba sehnat průvodčího, který byl vybaven patřičným náčiním pro otevírání uzamknutých kupé.

Tento rok jsme se vydali na projížďku historickým vlakem s přítelkyní. Nejprve jsme si v předprodeji zajistili jízdenky s dobovým tiskem leč na moderním papíře. Ráno s dostatečným časovým předstihem jsme se vydali na nádraží, kde si již spokojeně odfukovala lokomotiva řady 475.1, jejíž přídomek "Šlechtična" slibovala jízdu vskutku královskou. Našli jsme si volné kupé a čekali na odjezd.

Zdroj Párou na Pernštejn

Všude kudy jsme projížděli, vzbuzovala lokomotiva pozdvižení. Ono není divu, neboť parních strojů již na železnici není mnoho vidět a nádherné slunečné počasí slibovalo spoustu krásných snímků. Cestování parním vlakem však provází také mnohá úskalí. Třeba do kopce je lepší zavřít okna a hlavně se moc nevyklánět, protože je-li lokomotiva v záběru, vyfukuje černý kouř obohacený o popílek, který je snad magicky přitahován okem pasažéra. Namísto toho, abych se kochal krásným výhledem na přírodu a v obloucích na lokomotivu, lovil jsem permanentně kousky černých částeček z oka. Taktéž se nedoporučuje koukat z blízkosti na rozjezd lokomotivy z nádraží, byť je to divácky atraktivní podívaná. Při rozjezdu je člověk zkrápěn vodní tříští a všudypřítomným popílkem. Cesta byla úžasná, průvodčí byli vystrojeni v dobových kostýmech a cestujícím byly cvakány téměř dobové lístky.

Zdroj Párou na Pernštejn

Slavnosti Pernštejna každoročně přilákají davy turistů. Prohlídky byly ve zrychleném režimu, což znamenalo každých 15min jedna skupina. Pravdou je, že co jsem tam byl minulý rok, ale ne v dobu slavností, tak jsme při prohlídce měli více času prohlédnout si místnosti a i průvodkyně byla více sdílná, co se týká historie hradu. Navíc skupina návštěvníků byla menší. Zase tam nebyl doprovodný pořad na nádvoří. Takže každé má své pro a proti. Hrady přitahují nejen návštěvníky z širokého okolí, ale i filmaře a Pernštejn není výjimkou. Za všechny filmy, co se na hradě natáčely, můžeme jmenovat např. Sedmero krkavců nebo Báthory.

Žádné komentáře:

Okomentovat