Donauinsel

Podle předpovědi počasí mělo být o víkendu krásné slunečné počasí, proto jsme se rozhodli toho využít. V neděli jsme si sbalili kolečkové brusle a vyrazili vstříc Vídni. Sraz jsme měli brzy dopoledne, abychom co nejdříve dojeli na místo a využili zbývající čas do večera projížďkou po zdejších stezkách, jichž je na Dounauinselu požehnaně. Po překročení českorakouského pomezí nás uvítaly větrné elektrárny, které nás doprovázely až na místo určení. Byl jsem docela překvapen, když jsem na rakouské straně v blízkosti bývalých hranic viděl cedule s českými nápisy lákající na všemožné slevy v obchodech. Pravdou je, že mnohé z věcí lze koupit v rakouských obchodech levněji než u nás. S absencí kontrol na hranicích mi již nepřipadá cesta do Rakouska tak "exotická". Prostě jen dojedete do jiných končin, kde většina lidí mluví cizím jazykem a platí se jinou měnou.

Auto jsme nachali zaparkované na parkovišti a s bruslemi na nohou jsme se rozjeli vstříc novým zážitkům. Většinu času putování jsme měli cyklostezku pouze pro sebe. Díky své velké rozloze a husté síti stezek s kvalitním hladkým povrchem poskytuje ostrov skvělou projížďku. Cestou z jednoho konce ostrova na druhý jsme viděli téměř na každém kroku studny s pitnou vodou. Nikdo nemusí mít strach, že by cestou zahynul žízní. Ono se není čemu divit, vždyť ostrov měří na délku dvacet kilometrů. Další "atrakcí" jsou mosty, které spojují ostrov s pevninou.

Zdroj Vídeň (Donauinsel)

Pro milovníky surfingu nebo vodních lyží je zde k dispozici trenažér, který důmyslnými kladkami, nosníky a rameny vozí zájemce po vodní hladině. Kousek vedle si pak milovníci adrenalinových zážitků mohou vyzkoušet sjezd a skok do vody na lyžích.

Zajímavým nápadem je ostrovní Grillzone s veřejnými grily. Lze si tak dovézt vlastní suroviny a udělat si odpolední párty. Návštěvníkům je zde k dispozici např. pitná voda nebo WC.

Nedaleko stanice metra Doanuinsel jsem uviděl velkou sešlost příslušníků vietnamské národnosti. Zatímco jsem projížděl okolo, všiml jsem si, že mnoho lidí si krátilo čas hrou jakési pro mě tajemné stolní hry. Ujeli jsme pár kilometrů a téměř jsme stanuli před tamější mešitou. Nevím zda to bylo vlivem překrásného počasí nebo je to pravidlem, ale i zde se shromáždila početná komunita tentokrát muslimů.

Opět jsme se dostali na parkoviště k autu, vzali si boty a šli se přezout k vodě. Po celoodpoledním bruslení jsme si ochladili naše zmožené nohy v báječně chladném Dunaji. Zpáteční cestu autem pak většina osazenstva prospala, což se samozřejmě z jistých důvodů netýkalo řidiče.

Co napsat závěrem? Snad jen, že doporučuji všem příznivcům kolečkových bruslí, kol či jiných vozítek.