Recenze knihy "Poklady pod námi"

Poměrně nedávno jsem dočetl knihu "Poklady pod námi" od Slavomíra Ravika. Autor se snaží čtenáře seznámit s historií zajímavých míst nejen na území ČR, kde se podle legend ukrývají poklady. V knize čtenáře informuje také o nálezech, které lze historicky doložit a o strastiplných cestách hledačů pokladů. Slavomír Ravik se touto problematikou zabývá již řadu let a snaží vměstnat vše, co o pokladech za ta léta nashromáždil, do jedné knihy.

V první části knihy "O pokladech, které pod námi čekají", se autor zamýšlí, co poklad opravdu je. Řekne-li se poklad, mnoho lidí si vybaví železem okovanou dřevěnou truhlici schovanou v nějaké jeskyni, která je plná zlatých pohárů, řetězů, šperků a diamantů. Pokladem ovšem může být i pár neobyčejně starých mincí. Vypráví příběh muže, který díky velkému úsilí a víře v legendy objevil Troju. Zamýšlí se, kde by mohl ležet bájný poklad Nibelungů.

Druhá část "O pokladech v hradech, zámcích a klášterech" nás přenese na zajímavá místa, kterými se v minulosti prohnaly boje, kudy postupovala přes naše území vojska cizích mocností a tedy kde byla největší pravděpodobnost, že lidé v minulosti uschovali svůj nejcennější majetek. V této části se také čtenář seznámí s mnoha zajímavými legendami a pověstmi vztahující se právě k pokladům.

Část nazvaná "O cestách k pokladům a jejich dobývání" čtenáře informuje o dobytí říše Inků. Vypráví příběh o pirátovi Kiddovi a možném místě uschování jeho pokladu. Z naší historie pak vypráví o okolnostech nalezení známého relikviáře svatého Maura.

V předposlední části nazvané "O pokladech světových" autor shrnuje zmínky o pokladech řádů, vladařů, potopených pokladech a pokladech dobrodruhů. Čtenář se zde dočte např. o historii vzniku a zániku řádu Templářů, kde hledat potopené lodě s poklady na palubě, případně o objevených a vyzvednutých pokladech z vraků plavidel na dně světových moří. Zajímavý je příběh lodi Wasa, která byla objevena, vyzvednuta a zakonzervována. Nyní ji můžete spatřit v muzeu ve Švédsku. V této části se také dozvíte něco o pirátech, korzárech, bukanýrech a flibustýrech k nimž patřil např. Henry Morgan, Edward Teach známý jako Černovous, John Rackham alias Calico Jack a další. Neméně zajímavé je pojednání o známém Ostrově pokladů, Stříbrném ostrově či o zničeném a přírodními silami potopeném Port Royalu.

Poslední část s názvem "O pokladech Třetí říše" nás zavede do historie poměrně nedávné. Za druhé světové války byla vydrancována mnohá světová muzea a vykradeny státní pokladny podrobených států. Autor se zde zabývá mimo jiné Štěchovickým pokladem či pokladem generála Erwina Rommela.

Kniha je plná zajímavých historických faktů a událostí, pověstí a legend. Nejvíce mě však zaujalo líčení historie, které autor sepsal na základě historických pramenů. Rozhodně tuto knihu doporučuji k přečtení.

Název: Poklady pod námi
Autor: Slavomír Ravik
Nakladatelství: KMa, s.r.o., 2007
Počet stran: 534
ISBN: 978-80-7309-453-9
Internetový obchod: Levné knihy

Srovnání cen tuzemských a zahraničních mobilních operátorů

Na téma přiměřenosti českých cen za služby mobilních operátorů již byla napsána spousta článků. Všichni se shodují, že opravdu máme na české poměry vysoké ceny za volání, SMS a další služby. V celoevropském měřítku jsou ceny možná průměrné, což ostatně s oblibou tvrdí různé PR články všech tří operátorů. Přepočteme-li ale ceny na koupěschopnost obyvatelstva, pak se nestačíme divit.

Bohužel je u nás oligopol poskytovatelů mobilních služeb. Vstup do odvětví je stížen díky (ne)schopnostem národního Českého telekomunikačního úřadu a prakticky zde neexistuje žádný virtuální operátor. Všichni tři operátoři si tedy trh rozdělili a nic je nenutí snižovat ceny. Dále si povšimněte, že firemní zákazníci mají volání daleko výhodnější než běžný spotřebitel.

Jak jsme na tom doopravdy ve srovnání s našimi sousedy? Je pravda, že máme absolutně nejvyšší ceny? Pokusil jsem se prokousat ceníky našich sousedů a udělat malé srovnání. Jelikož v ČR působí tři mezinárodní společnosti, zaměřil jsem se na jejich nabídku v zahraničí. Za cíl jsem si tedy nedával najít nejvýhodnější nabídku v té či oné zemi napříč všemi tamějšími mobilními operátory. V tabulce tedy naleznete shrnutí jak paušálních tarifů O2, T-Mobile a Vodafonu, tak i nabízené předplacené karty. Zajímavé je srovnání cen tarifu "O2 Zero" českého zastoupení O2 s tarifem "O2 0" německého operátora. Výsledek mého snažení můžete naleznou zde. Ceny jsou platné pro únor 2011 a pro zjednodušení jsem počítal s kurzem 1 EUR = 25 Kč.

Kam mizí české výrobky

V lednu tohoto roku proběhla tiskem zpráva o dioxinové aféře v Německu. Jak se ukazuje, lidé bažící po zisku se vyskytují stejně tak jako u nás i v ostatních zemích. Proč tomu tak je, to ponechme stranou. Důsledkem aféry je, že se němečtí konzumenti bojí kupovat vepřové maso. Tudíž němečtí zemědělci produkující vepřové maso nemají odbyt a jsou nuceni výrobky prodávat pod cenou. Snížení ceny má neblahý důsledek i pro zemědělce okolních zemí. Lze očekávat, že nadbytečné vepřové maso bude z Německa posíláno i k nám. Tuzemští zemědělci však nebudou moci konkurovat nízkým cenám a mnozí menší chovatelé z odvětví raději odejdou.

V posledních letech mi připadá, že se nad tuzemským zemědělstvím začínají stahovat černá mračna. Dochází tedy k paradoxům, kdy je v obchodě levnější zboží, které bylo vyrobeno v zahraničí a následně převezeno stovky kilometrů, než to, které vyrobí tuzemští výrobci. Je tomu proto, že bohatší země jsou schopni více dotovat svoji zemědělskou výrobu, než země chudší. Velké řetězce obchodů mohou upřednostňovat výrobky svých mateřských zemí před místními výrobky. Všimli jste si odkud pocházejí obchody, v nichž lidé převážně nakupují? Kaufland (Německo), Tesco (V.Británie), Lidl (Německo), Penny (Německo), Albert (Nizozemí). Už teď se na pultech obchodů objevují zahraniční výrobky s pochybnou kvalitou. Z vlastní zkušenosti mohu poukázat na čínský česnek, který tomu našemu českému česneku nesahá ani po kotníky. Bohužel sehnat tuzemský česnek začíná být ve větších městech problém. Díky nízkým výkupním cenám, jež jsou pod hranicí rentability, se zemědělcům nevyplatí pěstovat. Pokud tento trend bude i nadále pokračovat, brzy se dočkáme toho, že naše potravinová soběstačnost bude ta tam.

Mrzí mě, že podnikové prodejny jsou stále více minulostí a že je problematické koupit si výrobky přímo od výrobců. Mléčné automaty byly výborným nápadem, díky kterému jsem měl možnost si téměř po celý rok kupovat výborné čerstvé mléko. Co na tom, že litr stál 18 Kč. Za tu kvalitu to opravdu stálo. Bohužel jsem tam chodil asi jen já, protože zhruba po roce mléčný automat zmizel.

Je škoda, že dochází k devastaci českého zemědělství. Kdybychom, my zákazníci, dali přednost tuzemským výrobkům, mohlo by dojít k situaci, kdy by zřejmě ceny za potraviny mírně vzrostly, ale kvalita výrobků by byla mnohem vyšší, než jaká je nyní. Navíc bychom podporovali přímo naše výrobce, kteří zde vytvářejí pracovní místa a platí daně. Kupujeme-li cizí výrobky, podporujeme ekonomiku cizích zemí, ne naši! Buďme v tomto ohledu více vlastenečtí!

"Neomezená" moc mobilních operátorů

Jelikož jsem před nedávnem přecházel od jednoho operátora ke druhému (viz. Přechod od O2 k Vodafone ), zaujal mě článek, který referuje o změně podmínek tarifu Přátelé síť nesíť společnosti T-Mobile. Zpráva to není nikterak čerstvá. MobilMania o tom informovala na svých internetových stránkách již před časem. Ponechme tedy stranou, zda konkrétně T-Mobile vykonal všechny potřebné kroky, které se zavázal vykonat ve smlouvě se zákazníkem a ve Všeobecných podmínkách a zda byl zákazník o změně tarifu zpraven s dostatečným předstihem, aby mu nevznikla případná škoda.

Jen ze zvědavosti jsem si přečetl Všeobecné podmínky všech tří mobilních operátorů. Zvláště jsem se zaměřil na pasáž o změně smluvních podmínek. Formulace je natolik obecná, že v podstatě dovoluje operátorovi změnu kdykoli se mu zlíbí. Jinými slovy až se mu přestane příslušný tarif vyplácet a hrozilo by, že ze zákazníka bude mít menší profit. Když už dojde ke změně smluvních podmínek, jež znamenají pro zákazníka zhoršení podmínek, lze smlouvu vypovědět. Ovšem není-li překročena lhůta obvykle 15-20 dnů ode dne účinnosti změn.

Chápu rozhořčení lidí, kteří využívají nějaký tarif, jenž už navíc nelze aktivovat, protože se jim vyplatí a najednou se jim změní podmínky. Na druhou stranu mobilní operátoři nejsou žádné veřejně prospěšné firmy, které by něco dávaly zadarmo. Mimochodem ani tarif Grand Plus společnosti T-Mobile není neomezený. Malým písmem se dočtete, že v rámci paušálu, jenž činí bez mála 4000Kč, můžete provolat "pouze" 10000 minut měsíčně, což je zhruba 5,5 hodiny za den. Díky malé nebo téměř žádné konkurenci a Českého telekomunikačního úřadu, který jde na ruku mobilním operátorům, tak máme vysoké ceny za volání a posílání SMS zpráv. Pokud by se hovorné z mobilních telefonů ještě více zdražilo, došlo by k paradoxní situaci, částečně i díky snížení propojovacích poplatků v celé EU, kdy by bylo levnější využívat služeb zahraničního operátora a v rámci ČR tak volat pomocí roamingu. Jak ceny hovorů stoupají, dochází zřejmě ke zkracování uskutečněných hovorů. Jak jinak si vysvětlit, že do ceníků operátorů začíná pomalu pronikat nehorázná tarifikace 60+60. Pokud mě paměť neklame, O2 ji zavedlo snad pro všechny tarify. T-Mobile ji taktéž v některých případech uplatňuje.

Dnes platí že kdo nemá mobil, skoro jako by ani nebyl. Telefonní společnosti jsou si toho vědomi a umí toho využít ve svůj prospěch.

Párou na Pernštejn

Uteklo již mnoho let od mé poslední cesty vlakem s parní lokomotivou. Tehdy jsem byl ještě školou povinným dítkem a celá cesta pro mě byla neobyčejným zážitkem, jenž se mi vryl hluboko do paměti.

Rád vzpomínám na jednu úsměvnou příhodu. Seděli jsme v historickém vagónu třetí třídy v kupé, u něhož šli zavřít a zamknout posuvné dveře. Zastavili jsme v jedné stanici na delší dobu. Rodiče se šli projít po vagónu a my s bratrem jsme zvědavě zkoumali zámek posuvných dveří. Nevím, kdo z nás dvou dostal nápad, zda lze otevřené dveře zajistit, zamknout a zavřít. Chvíli jsme se dohadovali a nakonec i vyzkoušeli. Otočili jsme zámkem, dveře se lehce zavřely a zámek zaklapl. Skutečně již nešly z venku otevřít. Naneštěstí jsme náš experiment prováděli, když jsme oba stáli v uličce. Kupé bylo perfektně uzamčeno včetně všech našich věcí. Po návratu rodičů bylo třeba sehnat průvodčího, který byl vybaven patřičným náčiním pro otevírání uzamknutých kupé.

Tento rok jsme se vydali na projížďku historickým vlakem s přítelkyní. Nejprve jsme si v předprodeji zajistili jízdenky s dobovým tiskem leč na moderním papíře. Ráno s dostatečným časovým předstihem jsme se vydali na nádraží, kde si již spokojeně odfukovala lokomotiva řady 475.1, jejíž přídomek "Šlechtična" slibovala jízdu vskutku královskou. Našli jsme si volné kupé a čekali na odjezd.

Zdroj Párou na Pernštejn

Všude kudy jsme projížděli, vzbuzovala lokomotiva pozdvižení. Ono není divu, neboť parních strojů již na železnici není mnoho vidět a nádherné slunečné počasí slibovalo spoustu krásných snímků. Cestování parním vlakem však provází také mnohá úskalí. Třeba do kopce je lepší zavřít okna a hlavně se moc nevyklánět, protože je-li lokomotiva v záběru, vyfukuje černý kouř obohacený o popílek, který je snad magicky přitahován okem pasažéra. Namísto toho, abych se kochal krásným výhledem na přírodu a v obloucích na lokomotivu, lovil jsem permanentně kousky černých částeček z oka. Taktéž se nedoporučuje koukat z blízkosti na rozjezd lokomotivy z nádraží, byť je to divácky atraktivní podívaná. Při rozjezdu je člověk zkrápěn vodní tříští a všudypřítomným popílkem. Cesta byla úžasná, průvodčí byli vystrojeni v dobových kostýmech a cestujícím byly cvakány téměř dobové lístky.

Zdroj Párou na Pernštejn

Slavnosti Pernštejna každoročně přilákají davy turistů. Prohlídky byly ve zrychleném režimu, což znamenalo každých 15min jedna skupina. Pravdou je, že co jsem tam byl minulý rok, ale ne v dobu slavností, tak jsme při prohlídce měli více času prohlédnout si místnosti a i průvodkyně byla více sdílná, co se týká historie hradu. Navíc skupina návštěvníků byla menší. Zase tam nebyl doprovodný pořad na nádvoří. Takže každé má své pro a proti. Hrady přitahují nejen návštěvníky z širokého okolí, ale i filmaře a Pernštejn není výjimkou. Za všechny filmy, co se na hradě natáčely, můžeme jmenovat např. Sedmero krkavců nebo Báthory.

Oslavanská 50 Memoriál Tondy Šaláta

S nastupujícím jarem se konečně přiblížila doba, kdy opět s kamarády obujeme chodecké boty, přelepíme paty náplastí, oblečeme si turistické kalhoty, hodíme batoh s proviantem na záda a vyrazíme vstříc pěším dobrodružství. Již druhým rokem jsme otevírali naši chodeckou sezónu třicetikilometrovým pochodem, pořádaným v Oslavanech v sobotu 17.4.2010. Také letošní pochod navazoval na dlouhou tradici třiceti předchozích. Byl to tedy již 31. ročník. Po dlouhé zimní pauze, kdy jsem odvykl celodenních pěších výletů, jsem se opravdu těšil. Na startu jsme si vybrali trasu dlouhou 30km. Na výběr bylo ještě 20 a 50km. Po zápisu jsme se vydali vstříc dálavám. Lidí jsme potkávali spoustu, neboť účast byla veliká. Většina šla nejkratší trasu, takže naše skupina poměrně záhy osaměla. Věkové rozdíly se začaly smazávat po necelém kilometru chůze, kdy jsme měli přešplhat po úzké skalní pěšince. Ne že by mladým odcházely síly tak brzy po startu, ale spíš starší lidé s berlemi nám dokázali, že vlastně tyto podpůrné hůlky ani nepotřebují a jako zamlada se vrhali ke skále, aby ji hravě pokořili a mohli pokračovat dál.

Zdroj Oslavanská 50

Po vydatném dešti uplynulého týdne byl terén místy bahnitý a postupem času pod stovkami noh účastníků se bahno měnilo ve vše pohlcující kašovitou hmotu. Naštěstí dobré obutí tuto obtíž vyřešilo. Při pohledu na čtvrteční ocelově šedou zataženou oblohu jsem se trošku obával počasí, ale moderátorka předpovědi mě chlácholila bezoblačným a teplým víkendem. Počasí se opravdu vydařilo snad nejen k mé spokojenosti.

Zdroj Oslavanská 50

Na trase nás čekaly dva kontrolní body, na kterých nám pořadatelé natiskli obrázky znamenající řádné projití důležitých bodů trasy. Obě stanoviště byla současně i občerstvovacími zastávkami, čehož jsme rádi využili.

Zdroj Oslavanská 50

Trasa byla převážně vedena polními či lesními cestami lemujícími řeku Oslavu. Kopcovitý ráz krajiny umožňoval spoustu zastávek s výhledem po krásné krajině.

Příští rok se budu opět těšit.

Čas startu 8:15
Čas cíle:16:45
Délka trasy: 30km
Chůze: Pohodové tempo a kochání se přírodou

Fenomén Facebook

Vyslovíte-li dnes Facebook nenajde se mnoho lidí, kteří by nevěděli o co kráčí. Já osobně jsem byl tímto fenoménem, dá-li se to tak nazvat,  zasažen zhruba před rokem a kousek. Zpočátku se to zdálo jako dobrý nápad. Uvidím jak se ostatním daří, prohlédnu si jejich fotky z dovolené, můžeme si poslat pár vzkazů... Zkrátka komunikační prostředek sdružujících více funkcí dohromady. Nejprve bylo potřeba najít všechny známé, kteří již mají svůj profil založen. V druhé fázi jsem naopak sám aktivně posílal pozvánky. Jakmile se mi podařilo sezvat přátelé, začal jsem plnit svoji zeď různými krátkými sděleními, např. Tipy na zajímavé výlety, jež jsem absolvoval, kulturními akcemi, kterých jsem se zúčastnil... Také od přátel mi začaly chodit příspěvky z jejich zdí.

Postupem času, jak přátelé přibývali, začalo naopak ubývat smysluplných sdělení a naopak se začaly množit plytké příspěvky typu "Nudím se...", "Včera sme se zase zlili", o které opravdu nestojím. S rostoucí oblibou všelijakých aplikací a her mám přehled, že Iva dostala naftu pro stroje ve farmvillu, Petrovi se podařilo porazit mafii v Mafiawars apod. Ano, můžu si skrýt příspěvky od přátel, kteří propadli hraní her či podobným aplikacím. Na tomto místě se musím přiznat, že jsem byl také příznivcem hry Mafiawars, kterou jsem poslední dobu hrál už  jen ze setrvačnosti. Ovšem snažil jsem se zbytečně nezaplavovat ostatní různými hláškami ze hry.

Nakonec tedy z celkového počtu zbyde pouze pár jedinců, kteří Facebook používají s rozumem. Jenže jsou to ti samí, s nimiž jsem převážně v kontaktu přes ICQ nebo osobně.

Stala se mi jedna úsměvná historka, kdy jsem omylem pozval k přátelství jednu neznámou slečnu. Jednoduše jsem se překlikl, neb dotyčná měla velice podobné jméno jako kamarádka. O to vetší bylo moje překvapení, když mně přátelství potvrdila. Co na tom, že mě vůbec nezná.

Facebook pro mě ztratil svou přitažlivost, proto jsem si deaktivoval svůj účet. Smazat jej bohužel nelze.